|
Ministerstvo
školství a národní osvěty v Praze svým výnosem č. j. 70.243/39-II/2 v
červnu roku 1939 vyhovělo žádosti města Kamenice nad Lipou a povolilo,
aby od počátku školního roku 1939/40 vznikla v Kamenici nad Lipou Státní hračkářská cvičná dílna. Od svého zřízení přináležela pod ředitelství Školského ústavu pro domácký průmysl v Praze.
Škola
byla slavnostně otevřena 1. září 1939 v prozatímní místnosti v hotelu
"U Lípy". Slavnostního zahájení v 8.45 hodin se zúčastnil okresní
hejtman Eduard Palme, starosta města Dr. Jan Vála, ředitel nově
otvírané školy Gustav Holešovský. Škola byla koncipována jako
desetiměsíční kurz pro řádné žáky - kteří se rekrutovali z řad nejméně
čtrnáctiletých absolventů národní školy. Frekventanti kurzu se měli
seznámit se základy výroby hračky - v osnovách nalezneme např. práce
truhlářské - obrábění součástek, hlazení, spojování součástek klihem
nebo hřebíčky, spojování a sestavování tvarů se šikmými plochami; práce
soustružnické - vytáčení tenkých válečků, hlubění, vytáčení kotoučů z
měkkého mokrého dřeva (rudohorská technika); barvení a malování hraček
- ruční malování, barvení a malování stříkacím strojem. Součástí
vyučování byla kromě těchto praktických oborů i teoretická část, která
žáky seznámila např. s kalkulací výrobků, s využívanými surovinami,
nářadím, stroji. Zpočátku do dílny docházelo 14 řádných žáků a 6
hospitantů. Na konci roku 1939 se dílna stěhuje do svých prostor v
přízemí nově zbudované Mateřské školy v Kamenici nad Lipou, kde se
usidluje v přízemí budovy.
Úkolem cvičné hračkářské dílny bylo
vychovávat pro nově se rodící kamenický hračkářský průmysl dostatečné
množství kvalifikovaným pracovních sil.
Slibně se
rozvíjející cvičná hračkářská dílna se však záhy potýkala s nedostatkem
svých frekventantů, i z tohoto důvodu byla přenesena pro školní rok
1943/44 do Chrudimi. V novém působišti se po roční samostatné existenci
stala součástí Odborné školy pro zpracování dřeva.
|
Přesto
tímto okamžikem hračkářská výroba v Kamenici nad Lipou neustala.
Absolventi školy (kursu) byli využiti v místních firmách, které se
specializovaly na výrobu hraček. Jednalo se hlavně o dvě větší firmy -
Jaroslava Laňky mladšího a Jaroslava Richtera (firma "JARI"). Vedle
nich působilo v Kamenici nad Lipou mnoho drobných samostatných výrobců
- např. Šmíd, Hrubý atd. Jaroslav Richter založil svůj podnik v roce
1941, za plného provozu dávala obživu až 130 dělníkům, kteří pracovali
jak v dílně, tak hlavně podomácku. Podobně i Jaroslav Laňka založil
svou výrobu hraček v roce 1941, zpočátku pracoval pan Laňka se šesti
dělníky v malé dílně u nádraží. Koncem roku 1941 postavil novou
prostornou dílnu, která dávala obživu až 200 dělníkům (z nichž řada
práci vykonávala opět podomácku - tedy výrobky se dodávaly do továrny
ke konečnému vybavení a definitivní úpravě). Posledně jmenovaná firma
existovala až do roku 1950, kdy továrnu převzal podnik Tofa Semily.
Klasická
výroba dřevěné hračky v Kamenici nad Lipou zanikla, až do devadesátých
let 20. století však přetrvala výroba dřevěných potahovaných
obrázkových kostek zvaných kubusy.
|
|