Kamenice a hračky
Ministerstvo školství a národní osvěty v Praze svým výnosem č. j. 70.243/39-II/2 v červnu roku 1939 vyhovělo žádosti města Kamenice nad Lipou a povolilo, aby od počátku školního roku 1939/40 vznikla v Kamenici nad Lipou Státní hračkářská cvičná dílna. Od svého zřízení přináležela pod ředitelství Školského ústavu pro domácký průmysl v Praze.

Škola byla slavnostně otevřena 1. září 1939 v prozatímní místnosti v hotelu "U Lípy". Slavnostního zahájení v 8.45 hodin se zúčastnil okresní hejtman Eduard Palme, starosta města Dr. Jan Vála, ředitel nově otvírané školy Gustav Holešovský. Škola byla koncipována jako desetiměsíční kurz pro řádné žáky - kteří se rekrutovali z řad nejméně čtrnáctiletých absolventů národní školy. Frekventanti kurzu se měli seznámit se základy výroby hračky - v osnovách nalezneme např. práce truhlářské - obrábění součástek, hlazení, spojování součástek klihem nebo hřebíčky, spojování a sestavování tvarů se šikmými plochami; práce soustružnické - vytáčení tenkých válečků, hlubění, vytáčení kotoučů z měkkého mokrého dřeva (rudohorská technika); barvení a malování hraček - ruční malování, barvení a malování stříkacím strojem. Součástí vyučování byla kromě těchto praktických oborů i teoretická část, která žáky seznámila např. s kalkulací výrobků, s využívanými surovinami, nářadím, stroji. Zpočátku do dílny docházelo 14 řádných žáků a 6 hospitantů. Na konci roku 1939 se dílna stěhuje do svých prostor v přízemí nově zbudované Mateřské školy v Kamenici nad Lipou, kde se usidluje v přízemí budovy.

Úkolem cvičné hračkářské dílny bylo vychovávat pro nově se rodící kamenický hračkářský průmysl dostatečné množství kvalifikovaným pracovních sil.

Slibně se rozvíjející cvičná hračkářská dílna se však záhy potýkala s nedostatkem svých frekventantů, i z tohoto důvodu byla přenesena pro školní rok 1943/44 do Chrudimi. V novém působišti se po roční samostatné existenci stala součástí Odborné školy pro zpracování dřeva.

Přesto tímto okamžikem hračkářská výroba v Kamenici nad Lipou neustala. Absolventi školy (kursu) byli využiti v místních firmách, které se specializovaly na výrobu hraček. Jednalo se hlavně o dvě větší firmy - Jaroslava Laňky mladšího a Jaroslava Richtera (firma "JARI"). Vedle nich působilo v Kamenici nad Lipou mnoho drobných samostatných výrobců - např. Šmíd, Hrubý atd. Jaroslav Richter založil svůj podnik v roce 1941, za plného provozu dávala obživu až 130 dělníkům, kteří pracovali jak v dílně, tak hlavně podomácku. Podobně i Jaroslav Laňka založil svou výrobu hraček v roce 1941, zpočátku pracoval pan Laňka se šesti dělníky v malé dílně u nádraží. Koncem roku 1941 postavil novou prostornou dílnu, která dávala obživu až 200 dělníkům (z nichž řada práci vykonávala opět podomácku - tedy výrobky se dodávaly do továrny ke konečnému vybavení a definitivní úpravě). Posledně jmenovaná firma existovala až do roku 1950, kdy továrnu převzal podnik Tofa Semily.

Klasická výroba dřevěné hračky v Kamenici nad Lipou zanikla, až do devadesátých let 20. století však přetrvala výroba dřevěných potahovaných obrázkových kostek zvaných kubusy.

 

 
Advertisement

Čtvrtý ročník festivalu Hračkobraní